Král Lávra (ukázka)

4. ledna 2010 v 19:42 | peta |  Ukázky z děl
Král Lávra (ukázka)
Byltě jednou jeden
starý dobrý král,
ale je to dávno,
taky od Čech dál,
troje moře, devatery hory
dělí kraj ten od české komory,
kde on panoval.
Bylť král irský Lávra,
povím zkrátka vám,
a já o tom králi
pěknou píseň znám:
nalej, stará, čerstvého do číše
a vy, kluci, poslouchejte tiše,
já ji zazpívám.
Posud krále Lávru
chválí irský lid,
nebyl ani tyran,
nebyl taky žid,
nenabíjel cizím svoji kasu,
rekrutýrkou nesužoval chasu,
nedal chudé dřít.
Jenom jednu slabost
ten král dobrý měl,
že jest na holiče
tuze zanevřel,
dal se holit jenom jednou v roce,
dlouhé vlasy po krku široce
nosil jak roj včel.
Horší ještě bylo:
vždy na letnice,
jak očistil holič
královské líce,
čekala jej podivná odplata,
nic na stříbře, ale skrze kata,
to šibenice!
Divili se lidé,
mrzela je dost
na tom dobrém králi
tato ukrutnost;
však co král chce, zdrávoť pro poddané,
tak po letech zvykli si Irčané
na tu podivnost.
Jenom holičové,
zvyknout nemohli,
na šibenici je
špatné pohodlí,
než co dělat? Nic jim nezbývalo,
leda trpět, neb jich bylo málo
na rebelii.
Každý rok, když táhlo
již na letnice,
sebral se bradýřský
cech do radnice:
tam chudáci smutně los metali,
komu padne holit bradu králi
a - šibenice.
Padl los, ach, padl:
letos Kukulín
bude holit krále,
staré vdovy syn;
jak to stará vdova uslyšela,
omdlévala ustrašená celá:
"Ach, můj Kukulín!"
Již posloužil králi,
již ho vede kat,
ukrutnou odměnu
za tu službu brát:
tu se matka skrze zástup tlačí,
spěchá, co jí staré síly stačí,
zaň orodovat.
"Králi, pane králi,
syn můj jedinej,
pro Boha tě prosím,
slitování měj!
Co si počnu, já ubohá vdova,
raděj sama umřít jsem hotova,
jen mi syna dej!
Králi, milostpane,
máš to lidský cit?
Nevinného hocha
katem utratit?
Muž můj padnul v službě tvého dvoru
a ty chceš mou jedinou podporu
hanebně mi vzít? -
Jestliže ty, králi,
dobré srdce máš,
jistě každoročně
jednou blázníváš:
pro nic za nic, pro královské vousy
kat člověka bez viny zardousí,
to jsi otec náš?" -
Král se na ty řeči
velmi zastyděl,
ale ještě více
slitování měl,
nezlobil se, zdychnul jen hluboko,
dobré srdce tisklo slzu v oko,
zastavit velel.
Všem se kázal vzdálit,
jen sám Kukulín
povolán ku králi,
bledý jako stín;
král tu sedí, na klíně korunu:
"Přistup, synku, blíže sem ke trůnu
i pod baldachýn.
Přísahej, že smlčíš
na věčné časy,
co jsi na mé hlavě
viděl pod vlasy,
pak tobě neublíží v ničem
a ty budeš mým dvorním holičem
po všechny časy."
Rád přísahal mladík
a byl propuštěn
zvěstovati matce,
jak jest povýšen;
pak holíval obden králi líce
a již žádný holič na letnice
nebýval věšen.

Tyrolské elegie (ukázka)

4. ledna 2010 v 19:41 | peta |  Ukázky z děl
Tyrolské elegie (ukázka)
1
Sviť, měsíčku, polehoučku
skrz ten hustý mrak,
jakpak se ti Brixen líbí? -
Neškareď se tak!
Nepospíchej, pozastav se,
nechoď ještě spat:
abych s tebou jen chvilinku mohl
diškutýrovat.
Nejsem zdejší, můj měsíčku,
toť znáš podle křiku:
neutíkej, nejsem treu und bieder,
jsem zde jen ve cviku.
2
Jsemť já z kraje muzikantů,
na pozoun jsem hrál,
a ten pořád ty vídeňské pány
ze sna burcoval.
By se po svých těžkých prácech
hodně vyspali,
jednou v noci kočár policajtů
pro mne poslali.
Dvě hodiny po půlnoci -
když na třetí šlo,
tu mi dával žandarm u postele
šťastné dobrýtro.
Se žandarmem slavný ouřad
celý v parádě,
pupek kordem pevně obvázaný,
zlato na krágle.
"Vstávají, pane redaktor,
nelekají se,
jdeme v noci, nejsme však zloději,
jenom komise.
Od všech z Vídně pozdravení,
pan Bach je líbá,
jsou-li prej zdráv, a tuhleto psaní
po nás posílá." -
Já jsem i na lačný život
vždycky zdvořilý:
"Odpusť, slavná císařská komise,
že jsem v košili!"
Ale Džok, můj černý buldog,
ten je grobián,
na habeas corpus tuze zvyklý -
on je Angličan.
Málem by byl chlap přestoupil
jeden paragraf,
již na slavný ouřad zpod postele
uďál: Vrr! Haf! Haf!
Hodil jsem mu tam pod postel
říšský zákoník,
dobře že jsem měl ten moudrý nápad,
již ani nekvík.
 


Epigramy

4. ledna 2010 v 19:40 | peta |  Ukázky z děl
Epigramy
Zle, matičko, zle!
Poctivému hrozí jenom hlad,
zloději zas jenom šibenice;
český literát má trampot více,
jemu hrozí hlad i šibenice.
Demokratický
Nechoď, Vašku, s pány na led:
mnohý příklad máme,
že pán sklouzne, a sedlák si
za něj nohu zláme.
Proč pak mají mnišské cechy
na kloboucích velké střechy,
jako préses Antonín? -
Rádi mají v mozku stín.
Verba docent, exempla trahunt
"Co sám nechceš, nečiň jinému!"
žáku pravil kantor kdesi,
třepaje ho za pačesy.
Geografický
Nechlubte se, vlastenci,
není to věc řádná
že neteče odjinud
do Čech voda žádná.
Točíme-li se sudu
nedolévajíce,
zůstanou nám na spodu
brzy jen kvasnice.
Nechlubte se, nechlubte,
špatná je to sláva,
že vytéká do Němec
všechna česká šťáva.
Evangelium sophisticum
Atheistou buď! Toť víra jistá:
Pán Bůh sám je první atheista.
Ruská konstituce
Odjakživa dovoluje
ruský car velmožům,
míti třeba tisíc duší,
jenom žádný rozum.
Z historie literatury české
Českých knížek hubitelé lítí:
plesnivina, moli, Jezoviti.
Talenty
Pavlu hůř a Petru líp;
ticho, závist, ticho!
kacířům dal Pánbůh vtip,
.... břicho.
Versus memoriales
Chceš-li v strachu, v nepokoji žít,
musíš k tomu vtip a rozum mít;
chceš-li dodělat se vezdejšího chleba,
bývej hloupým, kde je toho třeba.
Nedostatečnost
Dokazují kněží z plných plic,
že náš rozum po tom rajském ovoci
za moc nestojí bez boží pomoci. -
Věřím, páni! věřím ještě víc -
že váš rozum s tou boží pomocí
nestojí za nic.
Etymologický
Odkud vzalo - zkouším žáky -
jméno Rakous počátek? -
"Od raků, neb oni taky
chodí pořád nazpátek."
Obrácený svět
České slovesnosti osud pouta kuje:
censura ji tiskne, tiskař censuruje.
Česká modlitba
Svatý Jene z Nepomuku!
drž nad námi svoji ruku,
ať nám Bůh dá co dal Tobě:
by náš jazyk neshnil v hrobě.
Preparanda
Vejklady kantora Doubravy
snadno chápe hned
každý žák, i třebas bez hlavy,
má-li jenom hřbet.

Křest sv. Vladimíra

4. ledna 2010 v 19:39 | peta |  Ukázky z děl
Křest svatého Vladimíra (ukázka)
Bože, kýž jsem policajtem,
to je vyražení,
koho chce, toho si chytne
a dá do vězení.
Každý si ho musí vážit;
kdo naň zaškaredí,
pro urážku policajta
ve štokhauzu sedí.
Ctěte, hoši, policajty!
Ouvej, jak to bolí!
Stát vyplácí krejčím metlou,
ale ševcům holí.
Slyšte, lidi, pro výstrahu
mé smutné zpívání,
že se proti policajtům
sám bůh neubrání.
Už ho vedou svázaného,
všechno ve mně hrká!
Dva ho táhnou za ramena,
jeden vzadu strká.
"Jenom mne po humnech veďte,
však já s vámi pudu,
nedělejte mi ve městě
veřejnou ostudu!"
Ale na humnech u strouhy
paní Perunice
zapírala Peruňátku
něco na sukničce.
Jak poznala svého pána,
hned se s hrozným křikem
na pochopy obořila
mokrým lavičníkem.
Ale Perun, dobrotisko,
sám ji napomíná:
"Schovej, ženo, meč do pochvy,
přišla má hodina!"

Kam dál